NOVINKY
KALENDÁŘ
PRODEJNÍ MÍSTA NOVIN
Český Jiřetín prodejních míst: 1
Dubí prodejních míst: 1
Duchcov prodejních míst: 1
Horní Jiřetín prodejních míst: 1
Hrob prodejních míst: 1
Chomutov prodejních míst: 1
Karlovy Vary prodejních míst: 1
Klášterec nad Ohří prodejních míst: 2
Krupka prodejních míst: 1
Litvínov prodejních míst: 3
Lom u Mostu prodejních míst: 2
Meziboří prodejních míst: 1
Mikulov prodejních míst: 1
Moldava prodejních míst: 1
Most prodejních míst: 5
Ostrov nad Ohří prodejních míst: 1
Praha prodejních míst: 5
Teplice prodejních míst: 2
Ústí nad Labem prodejních míst: 2

Český granát z krušnohorského podloží vlastní už 20 let také britská královna. Lze jej získat i na litvínovském zámku

ČESKÝ GRANÁT. Drahý kámen Českého středohoří má krušnohorský původ. Jsou-li Krušné hory nalezištěm vzácných rud a krušnohorské podhůří zdrojem uhlí, je České středohoří nalezištěm šperkových kamenů známých jako český granát. Málokdo však ví, že tento temně rudý drahý kámen má svůj původ v krušnohorské hornině.  Šperky z něj nosí i britská královna Alžběta II. Ozdoby z českého granátu lze získat i na zámku Valdštejnů v Litvínově.

                        

Granát patří mezi nerosty, které člověk už v nejstarších dobách užíval k ozdobným a rituálním účelům. O granátu pojednává ve svém díle řecký filozof Theofrastos z Efesu Efesu (327–287 před n. l.) nebo pozdější římský polyhistor Gaius Plinius Secundus (23–79 n. l.), který jej označil názvem carbunculus, neboli „žhavý uhlík“.

Název granát poprvé použil ve 13. století sv. Albert Veliký. Název byl pravděpodobně odvozem z latinského „granum“ (zrno), protože granáty se často vyskytují právě ve formě zrn, ať už v horninách nebo v náplavech. Podle jiné verze je název granátu odvozen od latinského označení granátové jablka (malum granatum), jehož zrna připomínají svou rudou barvou tento kámen.

Zmínky o granátech se nacházejí také v dalších klasických dílech středověku i raného novověku. Neopominul jej ve své vědecké práci ani přírodovědec a městský lékař v krušnohorském Jáchymově Georgius Agricola, který poměrně přesně vymezuje zdrojovou oblast granátu v Českém středohoří. Pojem český granát používá jako první Anselmus de Boodt, vlámský lékař, který pobýval na dvoře Rudolfa II.

Prokazatelně se český granát dobýval v Českém středohoří už v 15. století. Z té doby pochází i několik českým granátem ozdobených liturgických předmětů, které jsou součásti Svatovítského a Loretánského pokladu.

České granáty se původně získávaly ručním vybíráním drobných kaménků z ornice, zejména po dešti. Později začali hledači dobývat český granát za riskantních podmínek i v hloubce. Tyto způsoby vystřídalo na přelomu 50. a 60. let 20. století lomové dobývání. Od 90. let získává práva na těžbu granátu v Českém středohoří Granát Turnov, družstvo umělecké výroby. Provozuje dnes jediný důl, který míjí řidiči projíždějící po silnici z Mostu na Lovosice před Podsedicemi.

A jaká je souvislost českého granátu s Krušnými horami? Granát v Českém středohoří pochází z tzv. krušnohorského krystalinika, které je jeho mateční horninou. Mimo oblast Krušných hor zasahuje krušnohorské krystalinikum daleko směrem k jihu a jihovýchodu do podloží třetihorních sedimentů a pod vulkanity Českého středohoří. Zajímavostí je, že v Českém středohoří byly v roce 1869 a později v roce 1927 nalezeny mezi zrny granátu i dva diamanty, které jsou dnes součástí sbírek Národního muzea v Praze.


                                             

Pravděpodobně největší české granáty obsahuji legendární šperky baronky Ulriky von Levetzow. Ulrika se v matčině společnosti již jako batole setkala v lázních Teplice s německým spisovatelem Johannem Wolfgangem von Goethe. Když bylo Ulrice sedmnáct let, sešli se opět, a to při pobytu v Mariánských Lázních roku 1821. Tehdy dvaasedmdesátiletý básník se do mladé dívky zamiloval. Ulrika jej na žádost svého otčíma musela odmítnout, později se již nikdy nevdala. Goethe svou bolest z odmítnutí vyjádřil v básni Mariánskolázeňské elegie
a již více do Čech nepřijel. Tradovalo se, že šperky daroval mladé baronce sám Goethe, ale pravdou je, že je zdědila po své matce Amálii von Klebelsberg. Baronka Ulrika von Levetzow pamatovala na unikátní šperky s českým granátem ve své závěti. „Kdyby byly šperky jakýmkoli způsobem ztraceny, je majitel panství třebívlického, za něhož se šperky ztratily, nebo jeho dědicové, povinen složit 1 000 zlatých, a to tak, že by dostaly: 200 zlatých třebívlická chudá chasa (chudinský fond), 300 zlatých třebívlický kostel a 500 zlatých dřemčická kaple“. Po barončině smrti prodal její synovec celé třebívlické panství městu Most. Šperky byly v roku 1988 během rekonstrukce Muzea českého granátu v Třebívlicích ukradeny, ale o rok později nalezeny v plechové krabici v železničním spodku tratě Praha – Ústí nad  Labem.

                                      

​V roce 1996 zhotovil turnovský zlatník Jiří Urban kopii Ulričiných šperků, která byla předána britské královně Alžbětě II. na Nové radnici v Brně. Kopie Ulričiných šperků z českého granátu připomíná už 20 let britské královně, která letos oslavila 90. narozeniny, historicky první návštěvu britského monarchy v českých zemích.


Originální šperky z pravého českého granátu si můžete vybrat také v infocentru zámku Valdštejnů v Litvínově.


                                                                       

​Foto:  www.drahonovsky.cz, www.mineral.cz,  Oblastní muzeum v Mostě,  www.e-region.cz

Použito textů z knihy RNDr. Radka Hanuse, Ph.D. "Český granát" ve zpracování v Krušnohorských novinách 2016/1

Copyright ©: Českojiřetínský spolek - spolek pro oživení Krušnohoří (2016)
Administrace