Vychází nové číslo Krušnohorských novin

V prodeji bude již od pondělí 15. května 2017.

Vážené čtenářky,
vážení čtenáři,

letos vstupujeme do třetího ročníku Krušnohorských novin, obnoveného periodika Krušnohorských spolků.

Už od roku 2015, kdy jsme vydali první české číslo navazující na řadu „Erzgebirgs-Zeitung“ (1880–1943), jsme se věnovali mimořádné horské dráze Most – Moldava – Freiberg, která si toho roku připomínala své 130. výročí plného zprovoznění a na kterou se zaměřovala pozornost veřejnosti rovněž díky vydání příležitostné známky České pošty s motivem této krušnohorské trati. Málokdo v té době tušil, že ještě v tom samém roce na podzim bude Správa železniční dopravní cesty likvidovat některé historické objekty, které byly ještě na jaře kulisou oslav. S o to větší starostí přinášíme zprávu o důsledcích dlouhodobé neúdržby této kulturní památky, která vedla v letošním roce až k přerušení provozu v horském úseku.

Naopak radost vzbuzuje péče a pozornost, která je věnována unikátnímu gotickému kostelu Nanebevzetí Panny Marie v Mostě. I letos na podnět vydavatele těchto  novin (Českojiřetínského spolku – spolku pro oživení Krušnohoří) vychází poštovní známka, která bude napříč Českou republikou i ve světě prezentovat Krušnohoří. Dne 15. srpna 2017 uběhne 500 let od chvíle, kdy město Most položilo uprostřed spáleniště základní kámen nového chrámu. Ten jako jeden z mála historických objektů přežil i honbu za těžbou hnědého uhlí v minulém století. Díky péči Národního památkovému ústavu je tato stavba symbolizující historický Most udržována ve velmi dobrém stavu.

Nemůžeme se v této souvislosti nezmínit o podkrušnohorském městě Duchcov, které, na rozdíl od historického Mostu, přežilo éru bezohledné likvidace historického dědictví, ale rozhodlo se na svou historickou výjimečnost o pár desítek let později samo rezignovat. Duchcov, který má stejné zakladatele jako Most – obě města založili páni z oseckého hradu Rýzmburku – se dnes před očima doslova rozpadá. Aktuálním tématem je i historické duchcovské nádraží, kde opět svou nechvalnou roli sehrála správa železnice. Ta v posledních desetiletích dopustila doslova zpustošení nádraží, jež bylo svědkem prvního telefonického spojení v Čechách. Zoufalému stavu ale bohužel město i památková ochrana pouze přihlížejí.

To, že historické objekty, které vytvářejí krásu našich domovů, lze zachránit, dokazuje příklad člověka, který z vlastních prostředků opravuje historickou budovu na trati Chomutov – Vejprty jen proto, aby nezanikla.

Obrátíme-li naši pozornost na Teplicko, všímáme si opět pozitivního zájmu o památky na příkladu kostela na Cínovci. Nejen, že na jeho výzdobu přispěla v roce 1884 i saská královna, ale i současné vedení města Dubí, pod které kostel spadá, úspěšně usiluje o jeho zvelebení. Již brzo se započne s rekonstrukcí této perly na krušnohorském hřebeni.

Z hornického Cínovce se pak vydáváme na hornický západ Krušných hor a odsud ještě dále, k nizozemskému Texelu, největšímu a nejlidnatějšímu ze Západofríských ostrovů. Právě tam byly nalezeny svitky stříbra z Krušných hor, které jsou dalším důkazem o slávě a výjimečnosti kraje, ve kterém žijeme.

Vzhledem k jubileu 500 let od položení základního kamene dnes již přesunutého kostela v Mostě se tímto číslem prolínají témata několika chrámů. Jejich spojení s tématy železnice nám přišlo nejdříve méně vhodné, ale nakonec jsme se pro takovou tematickou směsici rozhodli. Jak kostely, tak dráhy jsou v jistém smyslu nástroji komunikace. Kostel vede naše myšlenky vertikálním směrem, vzhůru, do vyšších sfér, železnice je prostředkem horizontálního spojení mezi lidmi a jejich sídly. Tam, kde funguje obojí, se zřejmě daří. Tam, kde se obojí rozpadá, je i stav společnosti na zamyšlenou.

Přejeme vám i sobě, abychom kolem sebe viděli spíše ty pozitivní příklady. Snažme se prosím, každý ze své pozice, na svých pracovištích i třeba v rámci svých volnočasových aktivit, nebo alespoň svým postojem, tomu přispět.

Příjemné čtení vám přeje

redakční rada
Krušnohorských novin